První počátky
Zde jsou podrobněji popsány prvopočátky historie Delfínů tak, jak je v roce 1992 napsal zakladatel oddílu br. Nemo – Ing. Vladimír Pospíšil.
Historie 93. OVS Delfíni se píše od roku 1986. Na jaře 1985 vstoupila sestra Elsa do vodáckého kroužku při MěDPM v Plzni a několik měsíců po ní se o činnost kroužku začal zajímat bratr Nemo, její otec a poválečný vůdce 22. oddílu Plamen z 2. střediska Stopa. Činnost kroužku v jarních měsících spočívala v tom, že se děti učily pádlovat na mírně tekoucí Mži, při čemž se jim nedostávalo dostatečného vysvětlení a výcviku. Činnost v klubovně byla převážně administrativní. Kroužek v té době sčítal asi 10 dětí.
Nemo se domluvil s tehdejším vedoucím kroužku panem Fialou, že část schůzek a výcviku naplní vlastním programem. Tak začala do kroužku pronikat skautská metodika výcviku, výcviková část byla kombinována doplňujícími hrami a závody. Ke konci roku se kroužek rozrostl na přibližně 20 dětí a v březnu 1986 bylo nutno provést rozdělení na skupiny, kterým jsme přes odpor vedení začali říkat „družiny“ a nazvali je po skautském vzoru podle zvířat, žijících při vodě. Tak vznikla družina Delfínů, Ledňáčků a Bobrů. Ledňáčci asi po roce zanikli odchodem vedoucího, Bobry vedl sám pan Fiala a tomu se skautské označování nelíbilo, a tak je přejmenoval na „družinu Vítězného února“, což bylo označení odpovídající tehdejšímu komunistickému režimu.
Delfíni zůstali Delfíny a vedl je až od března 1986 bratr Nemo. Všechny tři družiny byly současně zařazeny do TOMu Stříbrná Kotva při T. J. Radbuza, kde zůstával až do roku 1989 vedoucím pan Fiala. Společné tábory byly absolvovány v roce 1986 /Lužnice/ a v roce 1987 /Ohře/. Po tomto druhém táboře se však již v MěDPM družina Delfínů úplně oddělila a vytvořila vlastní kroužek. Získala také vlastní klubovní místnost, kterou si vyzdobila náležitě „po skautsku“. Stříbrná Kotva se sice snažila do činnosti zasahovat a odklánět program od skautského, ale vedení MěDPM bylo Delfínům, zejména díky vedoucím odboru turistiky Jarmily Burešové, paní Preisové a po ní Richarda Lišky, nakloněno tak, že souhlasilo i s nošením vlastních krojů s hnědými šátky, kde skautské symboly byly nahrazeny „delfínky“, vyšívanými na bílém podkladě. Vyšívání žluté, červené a zelené pak symbolizovalo označení „rojů“, na které se tehdejší „družina Delfínů“ dále dělila. V roce 1988 uspořádali Delfíni vlastní tábor na Sázavě – počet účastníků byl 8 dětí. Počet členů kolísal mezi roky 1986 až 1989 v rozsahu 8 až 16 a zejména ve vodáckém výcviku si oddíl vytvořil vlastní metodiku jarního tréninku, takže i nováčkové, kteří nastoupili počátkem ledna byli schopni absolvovat letní putovní tábor. Zpravidla se první kroky dělaly na Boleveckém rybníku, po kterém následoval 16 km dlouhý úsek na Mži a pak buď řeka Úhlava nebo Otava.
Pro vedení Stříbrné Kotvy byly nepřijatelné skautské termíny jako „technický deník“, „poradní hrad“, „rádce“, „nováčkovská zkouška“. S těmito prvními jsme si poradili snadno, skautskou stezku nahradil systém „vodáckých hodností“: nováčkovskou nahrazovala hodnost „plavčík“, I. stupeň hodnost „háček“, II. stupeň hodnost „kormidelník“, III. stupeň hodnost „navigátor“. Obsahem hodností byl obsah poválečné skautské stezky. Skautský zákon byl nahrazen obsahově prakticky stejným Zákonem delfínů. Jen se Slibem byl problém, a tak se slibovala věrnost oddílu a jeho Zákonu na oddílovou kroniku.
První „křtění nováčků“ bylo již v roce 1986 při společné plavbě Delfínů a Vikingů ve Zbečně na Berounce, kde dostali své jméno sestra Elsa a bratr Žabák, pozdější oddílový rádce 53. oddílu. Této plavby se zúčastnil i bratr Viki, pozdější rádce, dnes už zaniklé družiny, Kosatek. Bratr Žak, pozdější zástupce oddílového vůdce, přišel do oddílu v lednu 1987, rádkyně Plejtváků, sestra Vlčice přišla v dubnu 1988. Od roku 1987 se všechny slavnostní úkony oddílu odehrávaly na Poradním hradu Skála u Přeštic, o jehož úklid oddíl pečuje jednou až dvakrát do roka.
Na jaře roku 1989 se oddíl, jak jsme se již sami označovali, zúčastnil turisticko-branného závodu v kategoriích obvodního až krajského kola, ve kterém jsme v různých věkových kategoriích obsadili 1. až 6. místo. V té době přišel mezi nás také pozdější rádce Žraloků, bratr Tapin a absolvoval jarní sjezd Otavy.
Od roku 1987 se Delfíni přátelili s oddílem Žlutý Kvítek a při táboře 1989, který jsme absolvovali na Vltavě, jsme hned v zárodku poznali pokračovatele 91. oddílu vodních skautů Kotvu a prakticky celý tábor jsme absolvovali společně, včetně „Velké námořní bitvy“ na přehradě Lipno. V té době pomáhal vést oddíl, tehdy 16-ti členný, Jiří Walner a Alena Helebrantová. Jiří Walner po táboře od Delfínů odešel a založil vlastní „kroužek“. Strhl sebou 5 dětí včetně Aleny Helebrantové. Po roce zanikl.
Část členů jsme doplnili. Přišel bratr Tom, sestra Billi. Nejmenujeme členy, kteří s časem přicházeli a odcházeli. Jejich jména najdeme v oddílových kronikách a v archivních materiálech oddílu.
Přišla revoluce 17. Listopadu 1989. Týden na to podnikl oddíl výlet na hrad Gutštejn u Konstantinových Lázní a v následujícím týdnu místo besídky pozval Nemo oddíl k sobě do bytu. Z tajné skrýše na půdě přinesl bednu a všichni se seznamovali s tím, co je skauting a jak málo se oddíl Delfínů od skautů lišil. Listovali si ve starých kronikách 22. oddílu Plamen, prohlíželi skautské odznaky, fotografie i zahraniční památky na účast bratra Nema na poválečném Jamboree ve Francii. Jen rodiče těch Nemových nejdůvěrnějších přátel věděli, že to, co Delfíni dělali, byl vlastně skautský program a teď to konečně „vyplavalo“. Všichni se rozhodli zapojit do skautské organizace, s výjimkou jednoho člena, který neaxeptoval skautský Zákon. Další člen odpadl během měsíce, neboť si uvědomil, že povahově nezvládne dané nároky. A tak 10 členů oddílu Delfíni /Žak, Tapin, Tom, Vlčice, Will, Elsa, Kivi, Billi, Nemo a Cibulka/ dali základ 93. oddílu vodních skautů a skautek. 11. února se tento oddíl účastnil prvního setkání skautů v DASu a k 15. únoru provedl velký tábor, který se rázem rozrostl na přibližně 24 členů a činovníků. V dubnu 1990 oddíl uspořádal ve své klubovně první skautskou výstavu v Plzni.
Do 19. května 1990 byli prví skauti a skautky po složení nováčkovské zkoušky připraveni složit při táborovém ohni na Poradním Hradě Skála slavnostně skautský slib. Letního tábora na řece Ohři se stálým týdenním ležením ve Starém Sedle se zúčastnilo 18 skautů a skautek a další dvě skautky složily skautský slib.
Od jara 1990 oddíl tvořily 3 družiny: žlutí Žraloci /hoši/, zelené Kosatky /hoši/ a červení Plejtváci /dívky/. Začalo se přecházet na družinový výchovný systém. Rádcové absolvovali kurz a z počátku pod dohledem vůdců vedli sami družinovky. A výpravy družin. Později se na výpravách prováděly namátkové kontroly vůdců, od jara 1991 prakticky za dodržení přesně stanoveného rituálu pracují rádcové samostatně, i když bylo nutno provést někde změny ve vedení družin. Před táborem 1991 odešly dvě činovnice z oddílu do jiného střediska. Proto bylo nutno narychlo tábor zrušit. Největší stav měl oddíl po táboře v roce 1990, kdy čítal včetně 3 činovníků 32 členů. O podrobnostech vyprávějí oddílové a družinové kroniky, vedené od roku 1987. V roce 1991 se konalo světové Jamboree v Holandsku, kde byli i naši členové – Vlčice, Žabák, Tapin, Viki.
